Pracovníci Šárka a Pavel pro Vás na prahu zimy připravili rozsáhlé povídání o tom, jak jsme si na Kruháči žili v létě. Věru milé ohlédnutí.
Po završeném jaru přichází hektické léto a s ním i noví pracovníci, plní elánu, chuti na nové zkušenosti a nabití pozitivní energií pro práci s uživateli klubu. V červnu se coby první vlaštovka objevuje v rozjetém vlaku pracovnice Péťa a nedlouho po ní stará známa Endy, která povyšuje z pozice lektorky doučování na právoplatnou a plnohodnotnou pracovnici klubu.
Hlavními červnovými tématy jsou přesun pracovníka Pepy do klubu Padák a příchod Péti. S blížícím se koncem školního roku byl eskaluje zájem o doučování, tradiční zájemci o z řad mladších uživatelů jsou naředěni počtem starších, kteří se na poslední chvíli snaží odvrátit nedostatečné; ve většině případů i úspěšně, dlužno dodat. O zažehnání nejhoršího usilují všichni: pracovníci, lektorky doučování i těhotná dobrovolnice Míša a v neposlední řadě samotní aspiranti na nedostatečnou.
Kruháčovci se s Pepou loučí po svém… Psalo se datum 5. června 2017, pondělí. Den, kdy byl naposled s námi na klubu všemi milovaný pracovník Pepa, který místo aby dostal padáka, povýšil na vedoucího NZDM Padák! Padák je tohoto času nově vznikající klub ve Mšeně a je to mladší bráška Kruháče. Všichnimají poslední šanci se rozloučit s Pepou a zapít žal vynikajícím mléčným koktejlem, kterého si každý může vyrobit tolik, na kolik mu dají ingredience. Přejeme Pepovi v novém angažmá mnoho úspěchů.
Truchlení po Pepovi netrvá dlouho. Pracovnice Péťa se bravurně uvádí svými výtvarnými dílnami pro uživatele KLUBU 1. Uživatelé jsou velmi nadaní, Péťa si je rychle získavá a společně se daří vytvořit nadpozemská výzdoba klubu, třeba ta na téma VÝLET DO VESMÍRU.
Velkou událostí a úspěchem pro některé uživatele Kruháče je předávání CEN PRO NADANÉ. Tyto žáky a studenty, kteří přebírali ocenění za sportovní úspěchy, reprezentaci školy i za mimořádný počin, byli v jabloneckém divadle podpořit pracovníci Pavel a Šárka. Na cenu byla nominována a cenu si také převzala lektorka doučování a studentka Obchodní akademie, oceněna byla za svou práci v NZDM Kruháč.
Koncem měsíce června zavítala na Kruháč milá návštěva z ústředí Diakonie v Praze v osobě Adama Šůry, doprovázeného profesionálním fotografem, kteří přijeli zdokumentovat život za pro veřejnost běžně zavřenými dveřmi klubu. Pan fotograf Marcel Rozhoň pořídil pár fotek ilustrujících, jak to běžně v nízkoprahu chodí. Fotky, domníváme se, vykazují dokumentární i estetickou hodnotu. Pohybově nadaní se nejprve utkali v turnaji ve stolním fotbálku a později změřili síly v kopané v parku. I kreativci měli možnost se před objektivem pana fotografa blýsknout. Den věru povedený, který si navíc díky fotografiím můžeme nadále připomínat.
Červenec a srpen, letní prázdniny, doba, kdy jsou školou povinní v období hájení. Školy uzavřely své brány a dveře, skýtá se tedy ideální příležitost pro pracovníky Kruháče k realizaci roztodivných, kratochvilných a zejména preventivních akcí a činností na klubu a zejména mimo něj v terénu města Jablonce a ještě dál. I letos učíme, jak trávi volný čas smysluplně a bezpečně. Tedy ale hlavně smysluplně...
První výlet do je oťukávací a od klubu se vzdalujeme za doprovodu pracovnic Peťuly a Šárky jen k přehradě, abychom vyzkoušeli chození po slackline. Pracovníci bratrského klubu Padák umožnili Kruháčovcům porovnat síly a otestovat a posunout hranice. Výprava se zdařila, všichni s velkým úspěchem slackline pokořili. Někteří s dopomocí, ale i to se počítá!
Léto v plném proudu plodí i akce pro KLUB 1! Velký zájem je o talentovou soutěž. Hudební skupina Romens Jablonec ve spolupráci s Kruháčem (nebo Kruháč ve spolupráci s Romens Jablonec, vem to čert) uskutečnili pěveckou soutěž, do které se mohl přihlásit úplně každý, kdo chtěl porovnat pěvecké dovednosti s ostatními. Soutěžící doprovázeli a koučovali stálí členové hudebního tělesa Luboš a Láďa. Zájem byl především mezi mladšími (ti starší se snad pochlapí někdy později) a byl to věru zážitek. Slovy nelze popsat. Sláva vítězům, poražených nebylo - snad až na ty, kteří nepřemohli trému a nezúčastnili se. Jako pracovnice Šárka.
Jen o několik dní později se hrstka statečných z KLUBU 2 vydává vstříc neznámu. Autobusem jsme se vydali směr Železný Brod, z kterého jsme se po vlastních vydali do Besedic a na Kalich. Cestou jsme si od domorodců vyslechli místní pověru o hostinci U Vraždy v Besedicích a tělech v septiku... Zazněla dokonce parafráze na slavnou píseň všichni jsou už v septiku / buenos dias já taky jdu... Pracovník Pavel varoval, abychom zpěv utlumili alespoň v blízkosti skal, odkud je to k hostinci coby kuchyňským nožem dohodil a ošklivě se to rozléhá. Osvěžení U Vraždy kupodivu neotrávilo, nýbrž výhradně osvěžilo a tak jsme se chutě vydali do lesů, kde došlo na pohyb po skalách, trénink městkým životem ochablého švihu a hbitosti, pružnosti a mrštnosti. Ze skal jsme borůvčím doputovali na Malou Skálu, kde Jizera v parném odpoledni zchladila na těle a pohladila na duši. Výlet jsme zakončili stylově v cukrárně u zmrzliny.
Mezi návaly adrenalinu z venkovních činností nezahálíme ani na klubu. Pracovnice Endy s uživatele secvičuje taneční vystoupení, Peťula se věnuje malování a kreativním činnostem a Šárka se krom plánování a zařizování ve volných chvílích věnuje přípravě uživatelek k opravným zkouškám. Dále probíhá tradiční preventivní osvěta, tentokrát na téma: PRVNÍ POMOC! I v době prázdnin pracovníci Kruháče aktivně spolupracují se sborem Čhavorenge sbormistrině Idy Kelarové a doprovází uživatele k odjezdu na Rusavu na letní tábor Romano Drom, který je završen týdenním soustředěním v Praze s Českou filharmonií a společně s filharmoniky zaznamenáním prvního CD.
Letní scéna na klubu se mění vskutku pohádkově! Endy & Péťa s uživatelkami KLUBU 2 organizují pro omladinu DISNEY PARTY! Začalo se výrobou a instalací masek, pokračovalo pásmem aktivit a soutěží, cpaním se tyčinkami a popcornem a celkově skvělou zábavou. A na konci všichni hromadně zmalovali pracovníky, zejména Pavla. Kdopak to dnes vypadá jako z reklamy na nejmenovaný prostředek k povzbuzení skomírající potence?
I za nepřízně počasí vyrážíme několikrát s KLUBEM 1 do terénu. Pracovnice Peťula domlouvá v nedalekém psím útulku Dášenka v Lučanech společné venčení pejsků. Klubový ansámbl a dobrovolnice Míša s uživateli dostávají na starost několik pejsků a noří se s nimi do hvozdů vůkol. Cestou sbíráme maliny a borůvky, obdivujeme přírodu a vyvádíme snad ještě potrhleji než skotačivá psiska.
K létu patří na Kruháči výlet do Prahy! Letos v hojném počtu 9 uživatelů + 4 pracovníci, doprovázeni dobrovolnicí Míšou. Kam ideálně s nízkoprahem na výlet? Do Národní galerie přece! Sbírky nečekaně skoro zaujaly, pobyli jsme s výtvarným uměním dobré dvě hodiny. Víc než dvě patra zejména moderního umění po nás v tomto počasí nikdo nemohl chtít. A potom rozchod, Maltézské náměstí bylo lákadlem zejména pro tradiční podezřelé (chápejte hráče GURPS: Zombie apokalypsa), Palladium, Bontonland, trdelníky, bagety a bahno velkoměsta. Dusno bylo sice chvílemi nejen s ohledem na meteorologické podmínky, ale stálo to zato.
Další již téměř tradiční aktivitou, která neomrzí, je návštěva lezecké arény MAKAK. Byli na nás opět velmi milí a hodní; asi také věděli, že jim to tam moc neohmatáme. Dvě hodiny lezení, mnozí párkrát až u stropu a při odchodu ruce vytahané až na zem. Nové dojmy a zkušenosti k tomu.
Léto se chýlí ke svému konci a akce vrcholí! Další z letních výletů zavdává k výrobě tolika fotek, že Pavel je upravuje na etapy. Na cestě tam energičtí a samý žert, v busu domů udření, plní dojmů a otázek jako: stálo to za tu námahu? Mimochodem, za tu trochu oděrek, potu, opocené podpaží a puchýřů to stálo určitě.
Nejprve jeskyně. V Klokočí je jich mnoho, my zavítali do dvou. Do Postojny, která je místní turistickou atrakcí, a do tzv. Indiánských pohřebišť, které na mapách zakreslena nejsou... Plazení se pískem ve škvíře mezi skalami je větší legrace, než by se mohlo ze suchého popisu zdát. Zvlášť když si jeden zapálí vlasy.
Klokočí, Klokočí / na půlky padat naučí / a komu se potí dlaň (a nemá po ruce magnesium) / ten do škvíry zahučí... praví loupežnický zpěv z šestnáctého století z pera barda Kryšpína Hajného z Hamštejna. Zkušenostem výše naznačeného druhu jsme se nevyhnuli a vybírali si samé lepší cesty. Nesměly být krátké, schůdné a vertikálně vyrovnané. Především ti mladší se ale snad naučili dost, hlavně nedůvěřovat Pavlovým instrukcím ohledně směru putování.
Přes skály, houští, kapradí se dobelháváme k cíli naší cesty - haldě sutě, kamení a několika děrám rozsetým po borovém lese, kde naštěstí nevybírají příliš vysoké vstupné. Jsme na hradě Rotštejn. Z vratkých věží je úžasný výhled, pejsek dostane zadarmo do misky vodu, mezi zdmi je k nahlédnutí i zahrádka s léčivými teplomilnými bylinami. Doporučujeme všem! Jen se musíte přijít méně náročnou cestou, než kudy jsme se přibelhali, poškrábáni mlázím, my. Výletům zdar! A to stále ještě není konec!
Poslední letní akcí, pomyslnou třešničkou na dortu letního dovádění, je akce par excellence: Z Malé Sklály lodí po Jizeře do Dolánek a zpět na koloběžkách. Zpočátku drželi někteří (a některé) pádla vícero méněro obráceně, po několika stech metrech peřejemi a splavy všichni pádlovali lépe než Old Shatterhand ve slavné scéně Pokladu na Stříbrném jezeře, i když jedna z lodí byla děravá jako ústa staré ženy. Po řece jsme pluli čtyři hodiny. Inu, nechtělo se nám moc pádlovat, o to raději jsme padali přes paluby, šermovali pádly, chodili na malou do rákosí... Nazpátek nám to trvalo pouhopouhých čtyřicet minut.
Jeden by si mohl postesknout, že to tak rychle uteklo. Jak uteklo léto Vám?