Cajk na CZECH ROMA CUP JUNIORS 2019

Je nedělní ráno, něco kolem půl páté, a já vstávám po téměř probdělé noci. Je před námi náš první fotbalový turnaj - Czech Roma Cup Juniors - a já jen doufám, že se ráno před "Cajkem" sejdeme všichni a budeme moci vyrazit.

Vše vypadá dobře, když přijíždíme před klub, už tam stepuje první účastník, "světluška" Dominik, a je na něm vidět že se taktéž moc těšil; bohužel mi hned oznamuje, že má zánět zvukovodu, ale snad to bude v pohodě, prý dostal nějaké kapičky, které si v pátek i v sobotu kapal, a je to mnohem lepší (nakonec to až tak v pohodě nebylo, ale o tom později).

Postupně se scházejí další kluci a pár minut před sedmou hodinou mi dávají k telefonu posledního účastníka – Nikolase: " Julku já ztratil ten papír (informovaný souhlas pro zákonné zástupce).“

„Ok ,“ říkám mu, „přijď hned před klub. Vytisknu ti ho a nech ho doma hned podepsat, je to problém?“

„Žádný problém,“ odpovídá Nikolas. Takže rychlá vsuvka v podobě startování kompu, tisknutí formuláře, a téměř můžeme vyrážet. Poslední naskakuje Nikolas, předává mi podepsaný souhlas a tradá na skoro tříhodinovou cestu do Pardubic.

Cesta nám ubíhá vesele, hrajeme tzv. štípanou, hru, která spočívá v tom, že máme zakázaná

slova jako třeba nic,nevím, já, proč atd. Kdo se nechá nachytat, je štípnutej :-). Postupně zakázaná slova přibývají a někteří kluci skoro brečí smíchy. Pouštíme si i hudbu společně zpíváme a nakonec skoro po třech hodinách jsme v cíli.

Tělocvična je moc pěkná, máme společnou šatnu s týmem z Chrudimi, převlékáme se a kluci si jdou před zápasem zakopat. Je to prakticky jejich první trénink před turnajem. Začátek turnaje je moc pěkný, všechny týmy až na jeden, který nedorazil, seřazeny před Romskou vlajkou. Romea TV natáčí a televizní reportér Richard Samko celou akci moderuje a natáčí rozhovory s trenéry i s hráči.

Naši kluci hrají na turnaji úvodní zápas proti domácím Pardubicím a hned v prvních minutách dávají pěkný gól, vedení si udržují skoro do třetí čtvrtiny zápasu, kdy přichází vyrovnání. Nakonec, prakticky v poslední minutě pár vteřin před koncem, dostáváme druhý gól a zápas ztrácíme; nevadí hráli jsme proti dobrému týmu a hra byla vyrovnaná. Kluci i v rozhovoru pro Romea TV mluví o tom že se poučili z chyb a příště to dají lépe.

Od začátku bylo jasné, že hrajeme proti týmům, které mají pravidelné tréninky a jsou dobře sehrané, kdežto my jsme v této sestavě hráli poprvé a pořád se hledali. Řešili jsme za pochodu kdo na jakém postu bude hrát; navíc jsme měli jen dva náhradníky a jeden z nich, Dominik, nemohl hrát naplno, protože se mu přihlásil zpět zánět zvukovodu. První tři zápasy se statečně snažil a dal i pár gólů, bohužel bolest byla stále horší a nakonec seděl na lavičce. S jedním náhradníkem byli kluci brzo unavení a proti lépe sehraným týmům moc šancí neměli.

Ale abych jen nebrečel, vážím si kluků a toho, co jsem viděl, nehledali výmluvy proč to nejde, znovu a znovu po každém dalším prohraném zápase se dokázali vyhecovat a šli do další bitvy. Jeden z nejhezčích zápasů jsme hráli proti týmu Mongaguá Ostrava, kluci opravdu bojovali celý zápas v jedné pětce a rvali se do poslední chvíle, nakonec se sice soupeři podařilo dát gól, ale kluci si získali respekt protihráčů i publika.

Turnaj vyhrál tým Mongaguá Ústí nad Labem. Náš tým Black and White Cajk Frýdlant skončil sice na posledním místě, ale  s pochvalou, že bojoval do poslední chvíle a nikomu nedal nic zadarmo. Opravdu si kluků moc vážím; to, jak se vyrovnali s porážkou a jak se dokázali znovu a znovu hecnout, je pro mě ukázka dospělosti, spíše bych čekal že se stáhnou a začnou hledat výmluvy, dali mi cennou lekci a jejich slova? „Julku, kdy bude další turnaj, natrénujeme, pojede nás víc a bude to jiný.“

Jo, kluci jsou skvělí! Ještě rychlá návštěva „Mc Donaldu“ a vyrážíme domů. Náš řidič Jindra mi povídá: „Kluci byli slušní, chovali se skvěle a kdykoliv příště vás rád kamkoliv odvezu.“

I to mi ukázalo že se vyplatí povzbuzovat, ne kritizovat.    

Za NZDM Cajk, Julius Jano