Klienti klubu Kruháč, kterým bylo v létě 2025 18 let a neměli dosud zkušenosti s cestováním, měli díky Erasmus+ resp. DiscoverEU možnost vypravit se v doprovodu pracovníků do Berlína. Níže podáváme společnými silami vytvořený záznam o tom, co jsme v průběhu pěti nezapomenutelných dnů v německé metropoli (a blízkém okolí, třeba na Rujáně), zažít.
2025-08-25, 8:00
Není moc hezky a panují obavy, aby někdo nezapomněl, že se dnes odjíždí. Od rána si píšeme ve skupině a ujišťujeme se, že jsou všichni a vše ready. Jeden si nikdy nemůže být jistý…
Když se vybaveni náležitým množstvím jídla a kofeinových nápojů scházíme v prostorách klubu Kruháč a zkoušíme realizovat poslední přípravné / první cestovní kroky (nastavení mobilní aplikace DiscoverEU, aktivace jízdenek), zjišťujeme, že ready skutečně nejsme. Odjezd posouváme o 2 hodiny, protože s aplikací nejsme kompatibilní / ověřovací emaily nechodí. Jsme zoufalí, ale připadá nám neuvěřitelné, že bychom neodjeli.
Z okna nikdo neskáče. Klub je v a v oknech jsou mříže.
2025-08-25, 11:30
Uf, problémy s aplikaci DiscoverEU se podařilo vyřešit. Si myslíme. (Následky našich omylů budeme řešit o 2 měsíce později, ale to nás naštěstí zatím netrápí.)
Po přestupu v Liberci dochází ve spoji směr Děčín přes Českou Lípu dochází ke strkanici s paní průvodčí. Tvrdí nám, že přepravní společnost ****** nespolupracuje se společností Eurail a jízdenky, které máme v aplikaci označené jako platné, neuznává. Telefonujeme na informační linku společnosti, kde se dozvídáme v přívětivějším podání to stejné. Solíme 800 Kč navíc. Ještě pár takových bugů a náš rozpočet se rozpadne jako domeček z [neplatných] platebních karet.
2025-08-25, 13:30
Zažít Děčín na cestě mezi Jabloncem nad Nisou a Berlínem je zajímavý zážitek.
Pracovníka Jakuba bezprostředně po vystoupení z vlaku kontaktuje místní drogově závislý, neboť si myslí, že veze zboží. Jakub tvrdí, že v Děčíně nikdy nedistribuoval.
Pracovník Pavel v nádražní restauraci zažívá znovu atmosféru 90. let. Ze stejného období pochází pravděpodobně také jeho kuřízek s broskví.
Marně hledáme toalety, za ty v nádražní restauraci musíme zaplatit nerudnému pánovi s mastnou řídkou přehazovačkou.
2025-08-25, 14:30
Alpským údolím, okolo vyhořelého, neochotně se zelenajícího Hřenska, ujíždíme z vlasti. K pokleknutí v rozloučení s vlastí (po vzoru některých českých velikánů) není v uličce mezinárodního rychlíku místo, a proto jen usrkáváme Redbull.
2025-08-25, 17:20
Berlín Hbf. Architektonické řešení nádraží nás ohromuje, prostor kombinující v několika úrovních nástupiště, metro a komerční zóny je sice úchvatný, ale malá kukaň určená k prodeji jízdenek MHD se v ní nehledá snadno. Ještě nesnadnější je rozhovor s asistentem prodeje, který je k našim dotazům stran nejlevnějšího vhodného řešení na následujících 5 dnů hluchý, přestože solidně komunikujeme v anglickém jazyce. Na náš výraz na cenu týdenní lítačky reaguje lhostejně. Podléháme, nakupujeme a doufáme, že nebudeme litovat. (Nelitujeme.)
2025-08-25, 18:00
Berlínské metro má 9 linek a 175 stanic.
Naším cílem v tento okamžik není literárně a popkulturně provařená ZOO Station, nýbrž Museumsinsel, která zaujme svou podzemní hvězdnou oblohou. Z U-Bahnu se vynořujeme před Humboldtovým forem. Velkolepost Berlína na nás dolehne plnou vahou. Čas na cigáro.
2025-08-25, 19:00
Ubytování na Kleine Gertraudenstraße odpovídá propozicím. Obsazujeme jednotlivá lůžka, pátráme po okolí po místě, kde bychom nakoupili pečivo, těstoviny a 2-3 avokáda na pomazánku. Avokáda posléze třeme vetchou erární vidličkou v hlubokém polévkovém talíři a mísíme ho s dalšími přísadami. Zapíjíme Redbullem.
2025-08-25, 20:00
První berlínský večer nehrajeme kanastu. Na obloze jako maják září světla Berliner Fernsehturm, který nás přitahuje jako můry. Bloumáme bulváry: Karl-Liebknecht-Straße, Unter den Linden. Berliner Dom, obrysy Altes Museum. Nakonec nás v souladu s našimi náturami vcucne tavící kotel Alexanderpatzu
Pachy dráždivých parfémů mísí s výpary z kebabáren. Uchvacuje nás metropolitní pestrost. Někteří pouliční umělci umí, jiní ne.
Když doznívá svérázná verze Creep od Radiohead, zamíříme na křídlech kulturní euforie domů.
Dojíme brambůrky a jdeme spát.
2025-08-26, 8:00
Ráno zjišťujeme, že se nám to nezdálo. Jsme v Berlíně.
Po krátké loupežné výpravě do Lidlu a popravě balení cereálií (a zbytků avokádových toustů ze včerejška) se vydáváme na výpravu další. Moc jíme.
2025-08-26, 10:00
Navazujeme na závěr včerejšího městského putování. Z U-bahnu vylézáme na Alexanderplatzu, který za denního světla nevypadá méně divoce než v noci.
Kromě multikulturní atmosféry, markové architektury a scenérií známých nám z některých filmů a videoklipů, zaujmou i drobnosti – třeba stánek s plyšovými penisy.
2025-08-26, 10:30
Míříme zcela neněmecky nach Westen. Bludištěm lowcostových obchodních domů se probíjíme k Marx-Engels-Forum a dále na Liebknechtbrücke, z něhož nozdry, zaneřáděné výpary Alexanderplatzu, osvěžujeme vilnou vlhkostí Sprévy.
Z Lustgarten se obdivujeme germánsky brutální představě antiky v podobě Altes Museum. Z něho poznáváme pouze foyer – výstava řecké keramiky by na nás byla dnes trochu moc. – Ještě v sobě nemáme dost kofeinu.
2025-08-26, 11:00
Z bludišť korintských sloupoví na severozápadě Spreeinsel unikáme po úzkém Eiserne Brücke a ocitáme se mezi četnými divadly. Jelikož nebylo ještě ani poledne, herci spí a my se napojujeme na Unter den Linden. Celí uchození a ukoukaní odpočíváme v akademickém klidu Staatsbibliothek. V atriu očumujeme studenty a studentky, prohýbající se pod nákladem literatury ve švabachu.
Přes turnikety se dovnitř nedostaneme a tak se literárně ukájíme u pouličního stánku s antikvární literaturou před vchodem. Pracovník Jakub si dopřává cca dvouminutový plank pod pamětní deskou věhlasného fyzika.
2025-08-26, 12:00
Unter den Linden nás neomylně přivádí k Braniborské bráně. Víc než čtyřspřeží na oblouku nás fascinují davy žen a dívek, které se pod branou selfíčkují ve svůdných pozicích. Máme pocit, že musíme také.
2025-08-26, 12:30
Od Braniboské brány je to co by dostřelil k Bundestagu, kde šaškujeme s japonskými turisty.
Zjišťujeme s povděkem, že Platz der Republik je vybaveno množstvím vodotrysků, jejichž vodami si třísníme opocená čela.
2025-08-26, odpo
Po společném obědě ze společných zásob se shodujeme, že se máme už navzájem plné zuby, stejně jako máme plné zuby monumentální architektury i vzpomínek na říše různých velikostí, ale podobných ambicí.
Je třeba trochu svobody – i od sebe navzájem.
Eliška s Patrikou se vydávají zpět na Alexandeplatz, kde se to hemží zajímavými lidmi. Mezi jinými i muži.
David, Denis a Michal nám ostatním jednoduše NEŘEKLI, kam a za kým toho odpoledne šli, ale z výrazů na jejich tvářích po návratu bylo patrné, že setkání bylo příjemné.
Jakub v obrazárně, Tereza v parfumérii a Pavel v Neükollnu, protože tam má prodejní pobočku Rough Trade.
Máme to přípravu na alternativní společný kulturní večer, o němž kolují zprávy na sociálních sítích…
2025-08-26, 20:00
Našel to Jakub. Současně s doporučeními nás ostatní zároveň varuje: Není to žádná komerce a potkáme tam skutečně podivuhodné lidi. Mělo by se jednat o něco mezi koncertem a divadelním představením. Místo konání: Jakýsi brownfield, nebo jak se německy řekne (nebo také ne) Industriebrachfläche. Bude nával a je téměř jisté, že jsme něco takového dosud neslyšeli a neviděli.
Stanice Rosa-Luxemburg-Platz. Nebo to bylo Eberswalder Straße? Na každý pád to je jedno, protože kousek za výstupem z U-Bahnu končí veřejné osvětlení a dál už jdeme temnou ulicí jen za pachem moči.
Brownfield tam ale je. Na první pohled je jasné, že dav před vchodem netvoří dělníci po šichtě, ale berlínská alternativní smetánka. V průmyslovém interiéru nás nevítají výrobní prostředky, nýbrž bar.
Představení libanonské umělkyně na hranici poezie s videoartem budí pozornost i těch, kteří dosud s touto formou neměli čest.
Po představení sdílíme dojmy a zaneřáděnou ulicí se potácíme zpět.
2025-08-27: Středa
Středeční den se nesl v duchu velkého cestování. Berlín, ač plný možností, nemohl klientům nabídnout to hlavní, po čem toužili, a tak se pracovníci společně s nimi rozhodli odcestovat do tři sta kilometrů vzdáleného Binzu. Cíl byl jediný: vidět moře.
Pro všechny to byla první příležitost spatřit hranici starého kontinentu. Ranní vstávání bylo náročné, ale i přes drobná příkoří se téměř všem podařilo vyrazit na metro směrem k vlakovému nádraží. David, který se jako jediný rozhodl prodloužit si dopolední odpočinek, dostal možnost prozkoumat hlavní město sám.
Na nádraží se ostatní snažili zorientovat v nepřehledném systému dopravců a nakonec se jim to povedlo. Trasa byla jasná: Berlín, Rostock, Ostseebad Binz. Cesta trvající přes pět hodin přinesla i přes únavu všech zúčastněných kýžený výsledek.
„Tak co, jdeme do vody?“ ptal se Pavel, zatímco skupina s úžasem ověřovala, že moře je skutečně slané.
„Tam budou žraloci,“ odpověděla nejistě Patrička a s Eliškou se raději věnovaly rozložení ručníků na větrné pláži.
Ostatní se nakonec do vody odvážili. Někdo krátce, někdo déle. Jisté bylo jen to, že pro všechny to bylo poprvé.
Oběd v místní restauraci pomohl ukotvit klidnou atmosféru a utišit únavu, která se po dlouhé cestě hlásila o slovo. Po krátkém odpočinku na prosluněném pobřeží už skupina opět seděla ve vlaku zpět do Berlína. Krátce po osmé hodině večerní byli všichni cestovatelé zpět, unavení, ale s tichým pocitem, že viděli něco, co se nezapomíná.
2025-08-28: Hodně dlouhý čtvrtek…
Čtvrteční dopoledne bylo věnováno volnu. Klienti si sami určovali, kam se vydají. Někteří navštívili muzea, jiní se jen procházeli ulicemi, ale na oběd se už všichni znovu sešli na ubytování.
Odpoledním programem byla návštěva místního nízkoprahového klubu Die Oase, kde si mohli jak pracovníci, tak i klienti prohlédnout, jak vypadá berlínská obdoba Kruháče. Všechny zaujala prostorná místnost určená pro bojové sporty i malé herní a tvořivé místnosti v horních patrech.
Po návštěvě klubu následovala další prohlídka města, zakončená vstupem na Vítězný sloup. Ten poskytl všem ponurý, ale působivý výhled na deštěm smáčené střechy okolních budov. Počasí se rychle zhoršovalo, a tak se skupina rozhodla vrátit zpět na ubytování.
Na večer už byl připraven poslední program celé výpravy. Poslední noc v Berlíně měla být strávena stylově, v nočním klubu. Klienti dostali možnost vybrat si z několika míst a nakonec padla volba na vyhlášený klub ve východní části města. Atmosféra je okamžitě pohltila.
Velký počet tanečníků, pulzující světla a rychlé beaty EDM hudby strhly i ty nejváhavější. Energie vydržela všem až do pozdních nočních hodin. Díky dobře propojeným nočním linkám se nakonec všichni vrátili na ubytování bez potíží, unavení, ale s pocitem, že město opravdu zažili. Fotky z té noci nějaké máme, ale po zralém uvážení nezveřejňujeme…
2025-08-29 8:00
Panebože. Ráno. Někteří z nás spali až 1-2 hodiny, jiní 10 minut. Po klubovém běsnění předcházející noci se nám některé plány vybavují pomaleji. Jistě víme, že musíme po 10. hodině odjet z Berlin Hbf směr Děčín. V apartmánu to nevypadá úplně jako po výbuchu, byli jsme dosud celkem pořádní, ale cajk to také není – myčka na nádobí, kterou se nepovedlo rozchodit, je plná všeho možného. Na vynášení odpadků také nebyl při vší té kultuře čas. Na vyhození do koše se ale cítíme i my. Jen kdyby se tam dalo chvíli spát.
2025-08-29 9:00
Chraplavými hlasy si předáváme pokyny. Ty někdy padnou jen s ostatními předměty do pytle s netříděným odpadem. I když nám není nejlépe, snažíme se sníst, co zbývá, aby bylo s čím chodit ve vlaku na toaletu.
2025-08-29 10:00
Nejisté kroky Spiettelmarkt → Berlin Mitte → Hbf. Berlín na nás mžourá pátečním ránem, loučíme se posledním rozhlédnutím po centru od vlezu do podzemí před Humboldt Forum. A ráno nás příznačně vítá mapou noční oblohy stanice metra Berlin Mitte.
2025-08-29 10:30
Jídla nebylo dost. V záchvatu obav o sebezáchovu si dereme cestu rychlými občerstveními. Po nočních aktivitách v Kreuzbergu a klubu Matrix není nic lepšího než – majonéza a cola.
2025-08-29 10:57-13:52
Sedíme. Ne spolu, ale možná i to je tak nějak lepší. Sbližování s cizinci není ani po pěti dnech dost. Trénujeme domlouvání s mezinárodním týmem stevardů a průvodčích. A některé z nás příznačně v Drážďanech začíná bolet bříško.
2025-08-29 14:00
Děčín je jako vlahá sprcha. V přeneseném smyslu toho slova. Před stejnou nádražní budovou stejní štamgasti. I doslova – prší. Hledáme lékárnu, ale na následky kombinace nervového i fyzického vypětí a majonézy nic nemají. Nakupujeme další kofein. Cítíme, že jsme na rozdíl od Děčína jiní než v pondělí. Kdyby tak mohl Děčín na chvíli na Alexanderplatz!
2025-08-29 14:42-16:52
Po cestě bychom rádi spali, ale peripetie nám nedají. Pod kola vlaku se vrhají spadlé stromy a když už i ty docházejí, porouchaná souprava dopravce. Zpoždění.
Jsme doma.
